Ne jako drzý obr řecké slávy,
S dobyvačnými končetinami obkročmo mezi zeměmi;
Zde u našich mořem umytých bran za soumraku bude stát
Mocná žena s pochodní, jejíž plamen
Je uvězněný blesk, a její jméno
Matka vyhnanců. Z její ruky, která je majákem,
Svítí přijetí do celého světa; její jemné oči řídí
Přístav, jenž je přemostěn vzduchem a orámován dvěma městy.
“Uchovejte si slavnou pompu, starověké země!” volá
S tichými rty. “Dejte mi své znavené, chudé,
Schoulené masy, které touží volně dýchat,
Ubohé odmítnuté z vašich přeplněného pobřeží.
Pošlete mi je, ty bezdomovce zmítané bouří,
Pozvedám pochodeň a otevírám zlaté dveře!”
